Vždy když se projíždím ve svém přepychovém voze (na který mám i řidičák), musím si vzpomenout na ubohé děti z Afriky. Jejich kostnaté nohy a veliká bříška mě vždy chytnou za srdce – proto netrvalo dlouho a rozhodl jsem se jim pomoci.

Mít možnost někomu pomoci je dar – pokud takový dar máte, je jen na vás jak dobře odhadnete, co od vás lidé vlasně potřebují. Pro mnohé z nás je představa, že nás nebude doma čekat domácí kino s luxusní audio sestavou naprosto nemyslitelná. Jenže k čemu je domácí kino, když nemáte pořádnou videotéku? Myslíte si, že tam mají někde Bontonland? Ne, nemají – a shánět tam takový film v HD je hotové peklo. Život v Africe rozhodně není lehký…

Neposlal jsem jim peníze na HD filmy, protože nechci aby je utratili za drogy, raději jsem poslal hromadu BD s klasickými filmy, které by měl vidět každý. Jednalo se o skvosty jako triologie Prci, prci, prcičky; Snouborďáci; Panenství na obtíž, a mnoho dalších…

Ještě jsem nedostal žádný děkovný dopis, ale už teď mám příjemný hřejivý pocit u srdce.

Aj keď je mi jasné, že čitatelia sú už nadržaní na testy najnovšieho PC hardwaru, tak dnes sa chcem venovať niečomu inému. Niečomu čo ma trápi už dlho. Ide o istú počítačovú nekultúrnosť, ktorú vnímam už roky okolo seba a situácia sa nezlepšuje.

Ide o používanie antivírov (antimalware, antirootkit, antispyware…), firewallov a vo všeobecnosti všetkých podobných “bezpečnostných programov”. Na prvý pohľad sa zdá že je všetko v poriadku a že “náš počítač – náš program”. Ale pozrime sa na to s hľadiska etiky. Ako toto vaše správanie pôsobí na výrobcov softwaru a webmasterov?

Pokračovanie článku →